Z Paříže IV.

„Pokud má člověk to štěstí, aby žil zamlada v Paříži, potom ať půjde v životě kamkoliv, jde všude s tím, protože Paříž, to je pohyblivý svátek. Enerst Haminqway


Den pátý

Naše předchozí dny nás v Paříži vyčerpaly. Byli jsme unavení a potřebovali jsme si odpočinout. Za všechny ty dny jsme ušli 36,5 km. Proto jsme vstávali pozdě ráno, kdy mě čekala snídaně do postele i s cappuccinem♥! Po lenošení jsme se rozhodli, že bychom si udělali menší vycházku po okolí, kde máme pronajatý byt v Burg-la Reine. Tato část Paříže se mi vryla pod kůži už, když jsme byt hledali první den. A tou procházkou byla Burg-la Reine pod mou kůží hlouběji a hlouběji. Na mapě, na kterou jsme narazili po cestě, jsme našli park, který bohužel do dneška neznáme jeho názvem. Ale musím vám říct, že byl vážně nádhernej! Zbytek dne jsme si užili válením se v posteli u filmů. A při usínání jsem se nemohla dočkat na další tajemství, která se v Paříží skrývají.

Den šestý

Vstáváme! Snídaně! Obléct se! A vyrážíme! Dnes nás čeká Montmartre a Eiffelova věž! Nasedli jsme do metra a vydali se na cestu.
Montrmantre, nebo-li Hora mučedníků, která je další nejnavštěvovanější památkou Paříže. Na této hoře byl stať pařížský biskup svatý Diviš s jeho dvěma mučedníky. Říká se, že Diviš vzal svou hlavu a procházel s ní ulicemi až na sever. Došel tam, kde stojí bazilika Saint-Denis. A v této bazilice je svatý Diviš i pohřbený.
O Montmartre jsem se dověděla mnoho informací z knihy, o které jsem minulý měsíc psala článek. Jedná se o knihu Moje ulice v Paříži a autorkou je Elaine Sciolinová. Autorka se vyjadřuje ke své lásce v Paříži a objevuje tajemství ulice, ve které žije. Musím říct, že ta ulice je vážně zajímavá. Ulice se jmenuje rue de Martyrs, nebo-li ulice mučedníků. Více se dozvíte v článku!
Musím říct, že schody na vrchol bazliky nás opravdu unavil. Tolik schodů, které jsou navíc zatočené, takže celou dobu stoupáte víš a víš a při tom se vlastně točíte dokola. Ale začínali jsme si na ty schody zvykat, v Paříži jich je neuvěřitelné množství. A to nemluvě o nějakých 600 schodech na Eiffelově věži.
Než jsme se vydali nahoru baziliky, navštívili jsme "kostel", který je na vrcholu hory. Lidé se tady buď modlili nebo zapálili svíčky pro své zesnulé. Dokonce i já. Toto gesto jsem udělala už kdysi ve Vídni a vždycky mi to vehnalo slzy do očí. I teď.
Výhled z Montmartre byl úplně úžasný! Nemohla jsem se ho nabažit a viděli jsme na celou Paříž. Nádhera. Z části jsem neměla slov. Bylo neuvěřitelné mít Paříž takhle na dosah.
Cestou dolů, z hory, jsme narazili na pána, který hrál na harfu. Přitom pár dní zpět jsem mluvila o tom, že bych ji někdy chtěla slyšet hrát. Teď tady stojí přede mnou a hraje písničku Hallelujah. Tu písničku, která patří mezi mé "největší srdcovky"! Vyhráli jsme totiž na ni první místo v gymnastické skladbě v celorepublikové soutěži pohybových skladeb.
Když jsme procházeli ulicí, která vedla zpět k metru, narazila jsem na palačinky! Ano! Na ty pravé pařížské palačinky, které chci zkusit už 7 let! A jak byly výborné! Stálo za to, si na tenhle okamžik, tak dlouho počkat. Hm!♥
Přeji krásné prohlížení fotek z Monmartre! A za chvíli se podíváme na Eiffelovou věž!♥

Metro a jedeme se podívat na Eiffelovou věž. Tak nějak mi nedošlo, že o Eiffelově věži jsem vám ještě nic nepověděla. Takže.. byla postavená v roce 1887 až 1889. A měří neuvěřitelných 300,65 metrů, ale spolu s anténou 324 metrů. Název této věže nese po Gustavovi Eiffelovi, který byl jejím konstruktérem a architektem. Tento pán dále navrhl i konstrukci Sochy Svobody.

„Křivka čtyř vnějších rohů věže, tak jak ji nadiktovali matematické výpočty, vytváří mohutný dojem pevnosti a krásy." Alexandre Gustav Eiffel.

Eiffelovou věž navštíví ročně přibližne 7 milionu turistů. Loni Paříž navštívilo něco okolo 33 milionů turistů. Chvíli po tom, co jsme přijeli domů, bylo ve zprávách, že roku 2018 byl rekord, kdy bylo více, než 33 miliónů. Ale bohužel jsem přesnou informaci na internetu nenašla, abych vám mohla říci přesné číslo. Juhu! A s přítelem jsme byli mezi nimi!♥ Akorát vím, že Eiffelovou věž do roka 2008 měla 243 376 000 návštěv za tu dobu, co je Eiffelova věž přístupná veřejnosti.

A musím říct, že toto bylo pro mě největší překvapení. Od té doby, co jsme vystoupili z metra jsme šli směrem, kde mělo být Národní náměstí a Musée de la Marine. A tak jsme šli. Musím se přiznat, že Národní muzeum námořnictva jsem moc nepoznala, protože jsem ho znala z videí z fotografií z druhé strany, kdy je výhled na Eifflovou věž. Vyšli jsme zpoza rohu a najednou bum. Byla tam! To bylo jen wau, pání, to je nádhera! Pokochali jsme se její krásou, odpočinuli si u fontán, které se tady nacházejí a vydali jsme se, bohužel, domů. A jako každý večer jsem usínala s domněnkou, že tady vážně jsme. A přehrávala jsem si vše, co se dnes stalo. A opět jsem se nemohla dočkat dalšího dne.

Na závěr bych chtěla s vámi sdílet video, které jsem vytvořila za celou dobu, co jsme v Paříži byli a co jsme natočili. Doufám, že se vám bude video líbit! S přítelem chystáme ještě jedno, které vytvoříme společně. Moc se na něj těším.
Tak se uvidíme zase u dalšího článku s dalšími tajemstvími!♥
Vee