DIARY duben

Život je krásný a úžasný, když ho máte s kým prožívat, sdílet. Dokáže to člověka naplnit natolik, že dokáže říct, že je šťastný. A to i bez ohledu na to, co se ve vnějším světě odehrává. S takovým člověkem, se kterým prožíváme a sdílíme svůj život, všechno okolo zmizí, všechno okolo se schová do tmy a zůstanete zářit jen vy. Vnímáte jeden druhého a nenecháte se ničím rozhodit, spolu jste neporazitelní.

Mým oblíbeným přirovnáním je třešnička na dortu. Pokud čtete články od samého začátku, možná jste si všimli, že se to již objevilo v mnoha článcích. Co tímto pojmem vůbec myslím? Myslím tím odměnu, dodatek, který pro mě znamená něco navíc, dokáže mou tvorbu nebo cokoli jiného udělat ještě hezčí, než je. A takhle celý duben probíhal. Každý den obsahoval nějakou třešničku na dortu. I když poslední 3 dny v dubnu, jsem ztratila někoho, koho jsem milovala celé dětství a není den, kdy by mi pro něj netekla slza po tváři. Až na tohle byl duben úžasný.

Upřímně jsem tento měsíc blogu nedala, protože jsem měla napilno. Začaly průběžné testy na škole a dokonce jsem se o nějaký malý krůček vymotala ze začarovaného kruhu, kdy jsem naštěstí našla brigádu a to dokonce hned dvě! Takže? V červenci mně a přítelovi Paříž vyjde. A já Vám poprvé v uživotě budu moct napsat: „Já jsem to zvládla!"
O čem vlastně začarovaný kruh byl? Byl o tom, že jsem se cítila odsuzována, "nepoužitelná" a jiná. než ostatní. Přemýšlela jsem nad tím, že pořád dokola se všude říká, že když je někdo nemocný nebo něčím jiným, měli bychom ho brát takového jaký je, brát ho jako by byl zdravý. Ale když přijde na zkušenost v praxi, není tomu tak. Proč? Proč nás to doma, ve škole, v běžném životě učí, když to v tom skutečném životě tak není?

Mým nejoblíbenějším článkem tohoto měsíce je Já a mé jarní radosti♥! Zjistila jsem, že i když se pohybuji v začarovaném kruhu dokola a dokola a dokola, tak jsem šťastná. Konečně se udělalo hezky a já opět můžu chodit po Havířově mými oblíbenými procházkami, začit opět jezdit na bruslích, vnímat svět z jiného úhlu pohledu. A to ještě lépe, než měsíc zpátky.
A tak jsem s mým "rodinným přítelem" a sestrou popadla BigShock, jako to děláme už 6 let a šli jsme se projít na Merkurský les, který milujeme. Nebylo nic lepšího, než cestou zavřít či a přehrát si všechny ty vzpomínky, které se tu během těch 6 let odehrály.
Opět jsem za hodinu obletěla svět! Navštívila jsem Paříž! Itálii! Řecko! Německo! Prahu! Maďarsko! Také jsme navštívili Žermanický park, kde jsme si s přáteli odpočinuli.