Někdy síly prostě prostě nestačí

Taky máte pocit, že se prostě nic nedaří? Že vaše síly jsou na všechno krátké? Že dostáváte jednu špatnou zprávu za druhou? Nebo že se proti vám spiknul úplně celý svět? Připadáte si sami? Každý z nás má občas špatné období. Dokonce i ti nejšťastnější lidé. Všichni máme světlé chvilky, kdy se nedaří. Nikdy se nedá stihnout všechno, ať se snažíme sebevíc nebo sebeméně. Naše životy jsou jako na horské dráze. Jednou jsme dole a jednou zase nahoře. Problémy v našem životě byly, jsou a budou.


„Bez ohledu na to, kolikrát jsem byla na dně, je ve mně každý kousek, který říká: Ne, ještě jsem neskončila, jdu to zkusit znovu."

Občas se potkávám s tím, že se mi vrací myšlenky ze špatných zkušeností. A to že jich bylo vážně hodně. Ale to asi my všichni. Ale jak tyto myšlenky zahnat? Já si vždy uvědomím to, jak silná jsem byla, když jsem to všechno musela zvládnout. A vážím si přítomnosti teď a tady. Tuto skvělou přítomnost jsem si musela vybojovat. Musela jsem zatnout zuby a prostě jít. Třeba i se slzami v očích. Musela jsem jít, i když mi síly nestačily. Nevzdávala jsem se.

A na tohle mi síly prostě nestačí.

V poslední době jsem na všechno už vážně krátká. Jednou jsem dokonce řekla větu, kterou když jsem řekla, jsem litovala. Situace mě donutila říct: „Připadám si jako odpad společnosti." Jo já vím, je to síla. Ale v tu dobu jsem se tak cítila, mé tělo to říct chtělo, nemohla jsem si pomoct. Donutila mě to říct má vedoucí z práce - brigády, která mě vyhodila kvůli mým zdravotním problémům. Odsuzovat člověka, protože se léčí s epilepsií, je totální hnus.
Přiznám se, že tuto nemoc špatně nesu, kdo by ne, že... I když po ulici kráčím jako sluníčko a neuvěřitelně šťastný člověk.. tak se ve mně skrývá všechen ten smutek, zlost, úzkost. Všechno to ve mně lpí. Když mi to oznámila, připadala jsem si jako budiž k ničemu. Já tu práci měla ráda. Bavila mě. Díky této práci jsem si splnila sen, po 7 letech snění, jsem se podívala do Paříže, o to víc jsem ji měla ráda. A měla mi splnit další sen. Pořídit si byt s přítelem. Ale ne. Protože paní připadám jako nepoužitelný materiál, tedy alespoň takhle to vyznělo z toho, co mi řekla, odkopne mě pryč. A na tohle mi síly prostě nestačí. 

Také jste se zapojili do #nebuduzticha? Já ano. Ale právě s tímto příběhem. Máte taky svůj příběh, u které byste nechtěli být zticha? Nebojte se, sdílejte ho spolu s námi!

„Máme sílu překonat smutek a bolest. To je to, co znamená být naživu." Hiro Mashima

Ono je pro každého z nás neuvěřitelně těžké, dostat se ze dna na vrchol. Ale představte si, že jste to všechno zvládli. Stojíte nahoře hory, kolem které, není vůbec nic. Třeba jen moře, oceán. Stojíte nahoře a začínáte si uvědomovat, že všechno zlé je pryč. Díváte se dolů, do širokého okolí a užíváte si ten pocit štěstí a radosti, úlevy. Jaký je to pocit?

Na tento pocit myslete, když vám bude nejhůř. Pomůže vám si uvědomit, že každá překážka je pouze dočasná. Ať je sebevíce nebo sebeméně těžká a nejde vám zdolat. Mě to taky nejde hned. Ale snažím se. Mám totiž kolem sebe podněty, které mě drží nad vodou. A máte je i vy, i když o nich třeba nevíte. Zkuste je najít.

„Je lepší radovat se z květu růže, než strkat její kořen pod mikroskop."

Radujte se ze všeho. Najděte vše, co vám vykouzlí úsměv na tváři. Je to totiž něco, co vás udržuje zůstat šťastnými. Maličkosti jsou kousky vás samotných. Dělají vás takové, jací jste.
Abyste se mohli radovat z maličkostí, musíte je nejprve najít. Může se to zdát těžké, ale zdání klame. Je to naprosto jednoduché. Stačí, když si všimnete toho, co vás rozesměje. Někoho rozesměje, když někdo spadne (mě tedy ano). Někoho rozesměje krásná růže na záhonku. Někoho rozesměje vtip. Někoho rozesmějí přátelé a blízcí. Někoho rozesměje vděčnost. Někoho rozesměje ticho, někoho film a někoho třeba také nějaké vtipné video. Každý jsme jiný, každý máme své maličkosti, každý má radost z něčeho jiného a každý radost cítíme jinak. Každý z nás radost dává jinak najevo.

„Když vám síly nestačí, nevzdávejte se. Jděte dál a dostanete se na vrchol. Tam vás čeká odměna - budete šťastní."

10 komentářů:

  1. Moc krásný článek!:) Já se taky řídím hesly, že i přes překážky je důležité to nevzdat, zvednout se a jít dál.:) Podle mě je to velmi důležité v životě:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju!

      Když je člověk silný a má odhodlání, zvládne cokoli♥ Přeji hodně štěstí!

      Vymazat
  2. Pravdivý článek. Ostatně, štěstí je prakticky ten stav, kdy máme všechny svoje výsledky vykoupené právě těmi slzami.

    Deníček blogerky

    OdpovědětVymazat
  3. Krásně napsané. :) Takové články vnímám hodně motivačně. Osobně mi hodně pomáhají, protože aspoň vím, že se po pádu mám zvednout, jít dál a zkusit to znovu. Mohla bych psát několikastránkové příběhy o tom, kolikrát mi lidé říkali, že něco nedokážu kvůli své povaze. A já jsem vždycky šla a dokázala jim, že můžu. Pádů mám za sebou několik. Spousta chvil, kdy jsem si myslela, že jsem úplně zbytečná. Snažím se na tyhle věty zapomenout. Často totiž pocházejí z úst nešťastných lidí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji! Jsem ráda, že takové články vnímáš motivačně a pomáhají! :)♥ Jak se říká.. ti, co mě nenavidějí, mě motivuji!
      To, že si jim dokázala, že na to máš, je neuvěřitelné! Klobou dolů! ♥
      Hodně štěstí, ať se ti takto daří i nadále ♥

      Vymazat
  4. Někdy se raduju úplně ze všeho. Jakože fakt ze všeho. Klidně si řeknu, že je super, že mi ujel autobus, protože tak aspoň stihnu přečíst více stránek.
    Pak se to obrátí... a všechno mi přijde na nic. Včetně mne. Je to těžké. Z nejhoršího období jsem se už naštěstí dávno dostala.

    Tak ať se daří. Ať se co nejvíce usmíváš! :)



    P. S. Nechceš začít zase dělat oddělené perexy? Úvodní stránka je moc dlouhá, když jsou na ni celé články. Musela jsem dlouho rolovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Něco špatného je k nečemu dobré:) Ze špatného období se dá vždycky dostat, všechno se dá napravit:)


      PS: ano, mohu to zkusit, děkuji za zpětnou vazbu❤️

      Vymazat

Používá technologii služby Blogger.