Z Paříže II.

Ráno vstávám s nadšením, že uvidím další kus Paříže. Pořád si před očima přehrávám to, jak jsem stála pod Eiffelovou věží a samou radostí mi po tváři stékaly slzy radostí. Včera byl docela náročný den, tak jsme vstali pozdě a rovnou si dali výborný oběd. Převlékli se, vzali foťáky a vyrazili jsme do Lucemburských zahrad, Pantheon, Louvre a Vítězný oblouk!

Když jsme stáli na naší zastávce Bourg-la Reine, potkali jsme Maxe. Bydlí v Los Angeles, pokud si vzpomínám dobře. Povídali jsme si s ním, proč jsem s přítelem v Paříži a co ho sem přitáhlo z tak velké dálky. Také nám poradil jedno skvělé místo, na které jsme se o pár dní později, chystali podívat. Potkat někoho takového, je vážně zkušenost.

Nyní se nacházíme v Lucemburských zahradách a nejméně 20x jsem řekla, že je to nádhera. Tyto zahrady patří mezi nejoblíbenější relaxační místa v Paříži. Kdybych tady bydlela, chodím tady pokaždé, když bych si chtěla odpočinout, číst, psát články nebo jen tak přemýšlet a dívat se na tu krásu kolem. Prý se zde na konci září konají festivaly medu. Co se mi na parku líbilo, bylo to, že jeho součástí jsou židle, které jsou zde od roku 1923, a můžete si je libovolně přenášet z místa na místo, které je vám nejpohodlnější. Lucemburský palác je sídlem senátu.

Cestou jsme konečně narazili na Panthéon de Paris. Nachází se na kopci svaté Jenovéfy. Panthéon de Paris a tento kopec se nachází v Latinské čtvrti. Latinská čtvrť je čtvrť, která je typická pro studenty, neboť se zde nachází školy a různé instituce. Panthéon byl pro mě vážně velice zajímavým místem. Nejen, že je historickou památkou, ale také pohřebištěm. Je zde pochován Victor Hugo, Voltaire, Jean-Jacques Rousseau a mnoho dalších. Uvnitř nás zaujaly sluneční hodiny, které ukazovaly čas. Byly krásné.
Také máme za sebou zkušenost s dalším turistou. Tento pán se nám od sebe nabídl, že nás s přítelem vyfotí. A samozřejmě, že jsme se zapovídali. Dozvěděli jsme se, že cestuje 5 měsíců. Takové zkušenosti mi dělají velkou radost. Potkat lidi, kteří jsou tak úžasní, v dobré náladě, nadšení ze života a mají zápal cestovat, je vážně skvělé. Na rozloučenou si s námi také udělal fotku!

Další zastávka Louvre! Jedno z největších muzeí na světě! Tato zastávka byla druhou, na kterou jsem se těšila nejvíce. Od Panthéonu jsme šli směrem, kde by se Louvre nejspíše měl nacházet. Procházeli jsme krásnými uličkami Paříže a já si vytvářela představy, jaké to tam asi bude. Jestli to bude krásnější, než na fotografiích. Vstoupili jsme do pravé části Palais du Louvre a nevěděli jsme, kde jsme. Vypadalo to jako malé náměstíčko uprostřed nějakého sídla, paláce, hradu, zámku. To bylo to, co jsem si vybavila a představila první. To ale jsme ještě netušili, že jsme správně. Má hlava říkala, že jsme odbočili špatně, ale srdce říkalo něco jiného. Něco mi řeklo, že Louvre tady někde musí být. A tak jsme šli jiným vchodem, než jsme přišli. Při pohledu do vchodu byla tma a když jsme vyšli ven, sluníčko nám zasvítilo do obličeje, takže nic moc nešlo vidět. Jakmile se oči sluníčku přizpůsobily, tak.. bum! Louvre! My jsme vážně tady. Bylo to krásnější, než v mých myšlenkách a představách.

Od toho místa se mi vůbec nechtělo, ale čekalo na nás další. Je třeba jít zase o kousek dál a objevit další kouzlo tohoto mého vysněného města. Další kouzlem byl Vítězný oblouk, Arc de Triomphe. Tuto krásu dal postavit Napoleon, když vyhrál bitvu u Slavkova. Oblouk stojí uprostřed náměstí, ke kterému vede 12 ulic. A vytvářejí tak hodiny, které jdou vidět ze shora. Je to nádherné.