České Švýcarsko

5/14/2018 07:50:00 odp.

Každý z nás by se měl čas od času nějak odreagovat. Dopřát si odpočinku nebo naopak, vyrazit někom do hor. Do hor, kde je slyšet pouze šum listí, zpívání ptáčků a zurčení vody. Do hor, kde zapomenete na všechny problémy a soustředíte se pouze na to, co Vás v nich čeká, jaké dobrodružství na Vás číhá a jaká krása se za nimi ukrývá. Skoro pokaždé ona krása dokázala vyrazit dech a mnohdy nešlo říct pouze jednou větou: „To je nádhera." Za celých šest dní jsem nenašla výraz, který by krásu hor a jejich tajemství vystihl. Takový pocit a ta krása zůstane už jen v mé hlavě a také v mém srdci. Také v nich zůstane ten pocit, kdy jsem na vrcholků hor dostala polibek a překonala strach díky někomu, kdo mě dokázal chytit za ruku, říct pár slov, podívat se mi do očí a také říct, že je tady se mnou. 

1. DEN - PONDĚLÍ
Ráno jsem vstala s pocitem a s myšlenkami, které mi říkaly, že na mě čeká něco nového a konečně budu moct nechat všechny problémy na místě, od kterého budu natolik, že na ně budu moct zapomenout a nebudu na ně muset myslet. Takže jsem s úsměvem na tváři naházela věci do tašky, nachystala vše potřebné a po té nastal čas vyrazit. Konečně! Cesta autem byla dlouhá. Čím více kilometrů bylo za námi, tím víc jsem přestávala na všechno myslet. A také čím dál tím více ve mě tkvěl pocit nedočkavosti. Když jsme byli blíž a blíž k cíli, krajina okolo se stávala krásnější a krásnější. Do cíle jsme dorazili večer, takže byl akorát čas se podívat na seriál a jít spát. Usínala jsem s nedočkavostí na zítřejší nový den. Který skrývá dobrodružství, krásnou krajinu a různá tajemství.
2. DEN - ÚTERÝ
Ráno! Kafe! Batoh! Pití! Klobouk! A jdeme na to! Při vcházení do lesa, které nás provedlo "našim" stanoveným okruhem, který byl dlouhý 12 km, jsem vnímala čerstvý vzduch, slunce a touhu objevovat. Všude okolo mě byla inspirace, že dokážu zvládnout i nemožné. A tomu se o pár hodin později také stalo. Když jsme se dostali do Jetřichovic, kde byla obrovská skála s vyhlídkou, sevřel se mi žaludek, začaly se mi třepat ruce, oslábly mi nohy. Pohled na tu výšku, prudké schody, můstky před propadliny mě děsil. Ale opět jsem měla vedle sebe někoho, kdo mě dokázal chytit za ruku, říct pár slov, podívat se mi do očí a také říct, že je tady se mnou. A tak jsem se zbavila strachu a další překážky jsem zvládla sama! Tento den jsme navštívili Jetřichovice, Malou Pravčickou bránu, projeli jsme se na lodičkách v Hřensku po řece Kamenici. Okolí okolo řeky lemovaly obrovské skály, které připomínaly želvu, dlouhého hada, osoby a dokonce se uprostřed řeky nacházely Dva ostrůvky lásky. Za tento den jsme ušli 12 km a vystoupali 71 pater, což je přibližně 900-1136 schodů. Večer jsem opět usínala s pocitem, který mi říkal, že zítra objevíme opět něco nového. A nemohla jsem se dočkat.

3. DEN - STŘEDA
Ráno! Kafe! Batoh! Pití! Klobouk! A jdeme na to! Tento den jsme si udělali výlet na Mariininu vyhlídka, která má 428 metrů. Tato vyhlídka patří mezi hodně oblíbené vyhlídky zdejších turistů. Bohužel tato vyhlídka je jiná, než v předešlých letech. V roce 2005 hořelo okolí celý týden. Požár vznikl nedbalými turisty. Musely zasahovat vrtulníky. Při pohledu na ohořelé stromy, které se občas vyskytovaly, mi bylo úzko. Úzko z toho, že někdo může takto krásnou krajinu a přírodu zničit. Obzvlášť v Národním parku. Z Mariiny vyhlídky jsme mohli vidět Krkavčí kámen a také Vilemininu stěnu, která následovala v našem stanoveném okruhu. Také jsme neminuli Kostelní stezku a Na Tokání.
















4. DEN - ČTVRTEK
Ráno! Kafe! Batoh! Pití! A jdeme na to! Dnes nás čeká další náročný den. Ráno jsem opět stávala s nadšením a s energií. Nepamatuji si, kdy bych se tak skvěle vyspala, nabrala sílu a cítila se tak uvolněná od všeho, co zůstalo v Havířově, přibližně 6-7 hodin od tud. Tento den jsme se vydali na Pravčickou bránu! A dále také do Dolského Mlýna, kde se natáčela pohádka Pyšná princezna. A to jsem netušila, že to místo bude opravdu pohádkové! V Hřensku bylo opravu hodně turistů, ale převažovali Němci. O tom, jaký jsem si na některé lidi udělala názor, se zmiňovat nebudu, neboť je to můj osobní názor. Jednoduše se dá říci, že se vzhledem k Národnímu parku nechovali hezky. Cesta na Pravčickou bránu byla poklidná a ne ani tak strmá, jako ta včerejší, kdy jsme opět prošli přibližně 91 pater. Cestou byl slyšet pouze zpěv ptáčků, šum listí. Příjemný pocit. Krajina se stávala hezčí a hezčí. Na konci této cesty nás čekala třešnička na dortu, kterou velmi ráda používám, a to Pravčická brána. Byla jsem z této krásy úplně unešená, nečekala jsem, že to bude takhle nádherné. Pravčická brána vznikla z pískovců křídového stáří. Měří 16 metrů a její rozpětí je něco okolo 26,5 metrů. Neuvěřitelné. Ve skále se nachází zámeček Sokolí hnízdo, který je také naprosto neuvěřitelný. Když jsem jej spatřila, první, co se mi vybavilo, byly Pustevny a shořelý Slibušín. Vyhlídky na okolí Pravčické brány byly vážně neuvěřitelné. Pohled na solné výkvěty na pískovcích, i pískovcích samotných, byl vážně nezapomenutelný. Cesta zpět byla zneklidňující, neboť někteří lidé rušili klid v přírodě a to nemluvě o pouštění petard v Národním parku. Opět jsem těmito lidmi byla velice zklamaná. Nechápala jsem a doposud nepochopím, jak někdo takové věci dokáže udělat. K večeru jsme se s přítelem vydali do Dolského mlýna, kdy jsem již zmínila, že se zde natáčela Pyšná princezna. První záznamy Dolského mlýna byly okolo roku 1515. Ale po roce 1945 byl Mlýn opuštěn, čímž se stal neudržovaným. Přála bych si jej vidět v původní podobě, ne na fotografiích, ale na vlastní oči. Tohle přání se mi bohužel nesplní, protože v roce 2015 zde vypukl požár. Který vznikl zřejmě z nedopalku cigarety turisty. Opět mě myšlenky zasáhly a nedokázala jsem pochopit, proč si lidé za prvé kazí zdraví a dokonce zničí naše památky. Každopádně toto místo mě i v současné podobě naprosto uchvátilo. Měla jsem z toho místa pocit, který jsem v sobě nenašla už neuvěřitelně dlouho. Ptala jsem se sama sebe, proč tohle není v okolí Ostravy. Chodila bych na toto místo si odpočinout, srovnat si myšlenky a myslím, že by to bylo i skvělým místem pro učení se na zkouškové období. Šum listú, zručení vody. Ideální. V těchto zříceninách jsem prozkoumala snad každý kout. A myslím, že z toho místa jsem pořídila nejvíce fotografií. Akorát jsme museli odejít dříve, protože nám začalo pršet. Ale nevadí! Ale další den se sem vrátíme zpátky, abychom si toto místo užili pořádně. Bylo velmi těžké vybrat, které bych Vám mohla ukázat. Nejraději bych Vám je ukázala všechny. Snad se i tyto budou líbit! Další fotorgafie z tohoto místa budou v následujícím 5. dni.

 5. DEN - PÁTEK
Předposlední den byl víceméně odpočinkový, né tak náročný, jako ty předchozí dny. Dnes nás čekal výlet do Růžové, kde se nachází vyhlídka a dokonce i Mýdlárna Rubens. Než jsme se vydali do Růžové, ráno nás čekala hodinová projížďka na koni po okolí Vysoké Lípy. Na koni jsem naposledy jela přibližně v devíti letech a bylo příjemné si připomenout pocit při jízdě na koni. Mýdlárna byla zajímavým zážitkem, neboť jsem se s ní doposud neměla možnost setkat nebo o ní slyšet. Příjemná paní nám přednesla výklad o tom, jak se mýdla vyrábějí, jak vůbec ona Mýdlárna vznikla. A také jsme si prošli rituálem "nových zákazníků", kdy jsme museli projít Chodníček naboso. A na závěr dne opět Dolský mlýn, abychom si ho užili i bez deště. Cesta k mlýnu je přes 450 metrů dlouhá. Vchází se do údolí, které je z kopce dolů. Většina té cesty jsou shody z kamenů, pískovců a také schody tvoří kořeny stromů. A cesta zpátky je opravdu vyčerpávající. Chodit 450 metrů do schodů? Dvakrát? No, ale zvládli jsme to :D ♥ Ale stálo to za to! :)
6. DEN - SOBOTA
Poslední den. Ráno nás vzbudil ptačí zpěv už kolem čtvrté ráno. Zároveň je to krásný zvuk, kdy je uklidňující, ale budil nás pak co půl hodinky a poslední noc jsme se moc nevyspali. Ale to mi vůbec nevadilo, protože celý týden byl naprosto úžasný. Plný zážitků, zábavy, krásy, přírody, hor, památek, vyhlídek. V Českosaském Švýcarsku toho je opravdu mnoho, a abychom prošli vše, co skrývá, bychom potřebovali ještě několik dalších dní. Se vstáváním jsem vstávala s vděčností a radostí za tuto dovolenou. Než jsme se vydali na dlouhou cestu domů, zašli jsme na poslední "zastávku" v tomto kraji a to na Šaunštejn. Šaunštejn byl kdysi skladním hradem. Nachází se na pískovčitém suku v nadmoředské výšce 340 m. n. m. A také se stal kulturní památkou České Republiky. Výhled ze Šaunštejnu byl na Krkavčí horu, Mariininu vyhlídku a okolí, kde před dvanácti lety vypukl požár. Po procházce jsme si dali výborný oběd a vyrazili na poslední zastávku tohoto výletu do Chomutova. Skoro tři hodiny ve mně proudil stres z této zastávky. V tomto městě se nachází nejvyšší most České Republiky a měří 62 metrů. A proč zrovna do Chomutova? Přítelovi jsem k Vánocům darovala poukaz na Bungee Jumping. No povím Vám, že ten skok byl neuvěřitelný zážitek, snad nikdy jsem neměla větší strach. Myslím, že už bych vidět to, jak člověk, kterého miluji, skáče z 62 metrového mostu dolů, nebudu chtít vidět dlouho. Přítel si to však náramně užil a jeho úsměv, smích, ale i výkřik při skoku, vyjadřoval to, jakou měl radost z toho, že dokázal překonat sám sebe. Bylo to vážně skvělý, ale i zároveň neuvěřitelně šílený. Jsem ráda, že jsem mu mohla splnit přání a splnit tak účel. Překonat strach a užít si to. No a hurá domů! 

Nezbývá nic jiného, než říci, že jsem si tento týden opravdu užila a taky, že na něj budu vzpomínat v tom nejlepším. Jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat od všech problémů, opustit na chvíli město a schovat se pryč. Jsem ráda, že jsem měla možnost poznat další kus světa, krásy i přírody. Vážím si všeho, co se během týdne odehrálo a vše ve mně utkvěje už na pořád. 

Vee

You Might Also Like

6 komentářů

  1. Odpovědi
    1. A ještě krásněji to vypadá na vlastní oči:)

      Vymazat
  2. Nádherné fotky! ♥ Já bych se do Česko-saského Švýcarska chtěla letos v létě vydat s přítelem taky. Už jsem tam kdysi byla s rodiči, ale už si to moc nepamatuji. Tak bych chtěla zažít tu krásnou přírodu a nafotit něco a tak.

    Měj se hezky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mi pak musíš poslat odkaz i s fotkami, abych si článek přečetla z jiného úhlu pohledu
      Děkuji! Taky se měj hezky=)

      Vymazat