DIARY leden

První měsíc v novém roce uběhl rychleji, než jsem očekávala. Samozřejmě, že jsem si ho užila tak, jako přechozí měsíce. Byla jsem plná života, lásky a radosti, energie. Jednou jsem byla nahoře a jednou dole. Ale to se občas stává, každý z nás mívá slabé chvilky, které k životu patří. 

Prvním článkem tohoto roku, jsem Vám jednoduše popsala to, jaký rok 2017 s Vee byl. Snažila jsem se Vám ukázat, jakým směrem jít, jakým způsobem žít, aby jste byli šťastní. Díky pomoci Vám, jsem pomohla i sama sobě, protože předávat rady chce i zkušenosti. Všechno, co jste se naučili, jsem se učila postupně s Vámi. A jestli jste tady se mnou celou dobu, tak jsem Vám za to neuvěřitelně vděčná. Tento měsíc blog oslavil 18 000 návštěv, moc moc děkuji!♥

V tomto měsíci mě přepadla myšlenka, že si moc vážím těch, které v mém životě mám a také jsem si uvědomila, proč bych si jich vážit měla. Motivuje nás to někým být, nějakým způsobem se chovat. Chováme-li se k ostatním hezky, tak nám to také vrátí. Máte nějaký vlastní způsob jak si vážit druhých?

Život některých hodně ovlivňoval ten můj. Obzvlášť, když chcete někomu pomoct a on to buď neocení nebo to špatně pochopí, neváží si toho a nebo toho zneužívá. Na základě toho jsem si řekla, že už stačí, že toho už je moc. Takže jsem si stanovila 5 typů, jak takový život změnit.

Promhrané noční hodiny myšlenkami nedostatkem spánku, učením jsem trochu zapojila fantazii a vyádřila Vee trochu jinak. Vee je tady pro mě skoro rok a neustále přemýšlím, jak to oslavit nebo pro Vás přichystat něco vyjímečného, netradičního, zvláštního. Moc se na to těším. 

Konec měsíce byl zakončen mým dalším já, o kterém jsem už psala, s čím jsem se Vám svěřila. Ve starších článcích párkrát už padla věta, že z toho blogu nechci dělat „Můj milý deníčku", i když to tak mnohdy nevypadá. Ale napadlo mě, že když Vám člověk píše články, kterými Vám chce otevřít oči, svým způsobem Vám pomoct, předávat zkušenosti, podávat rady, tak by to nemělo být od člověka, o kterém nevíte absolutně nic. Proto je lepší trochu odkrýt sama sebe. Nebo alespoň já si to myslím. Celý leden byl nahoře a jednou dole. Ale do nového měsíce se snažím vejít pravou nohou, abych zůstala nad věcí a mohla žít zase tak, jako do teď. Sice nevěřím na větu: „Budeš zdravá.", protože to slýchávám už 4 roky a ta naděje mě nějakým způsobem opustila, ale kdo ví.

Motto CrossCafe zní „Já si melu svou!" Chodím kolem tohoto názvu dva a půl roku, několikrát denně to mám před očima a to, že ta věta sedí naprosto přesně k mé neuvěřitelné tvrdohlavosti, jsem si uvědomila až nedávno. Někdy si říkám, že nic není náhoda, že vše, co se děje, má svůj důvod. Proto se na tomto místě cítím svá a uvolněná.

 Vee