Co dokážu udělat dnes, ale před rokem bych to nedokázala.
Poznala jsem toho tolik, že nevím kde začít. Získala jsem zkušenosti, poznala a našla sama sebe.
Před rokem jsem...
... nedokázala si stát za svým, nedokázala jsem říci ,,Ne!" Vždy jsem byla takový ten človíček v pozadí, který jen koukal na to, co se kolem něj děje. Naučila jsem se, že je důležité si stát za svým názorem. Že je důležité si o něco více věřit, říct si: ,,Já to zvládnu!" I když ne vždy mít tuto větu na paměti. Občas se najde chvíle a situace, kdy to nedokážu. Ale protože mám kolem sebe ty, kteří mě na to upozorňují, stojí za mnou, mi to jde mnohem lépe. Díky slovu ,,NE!" se mám mnohem lépe. Zvládla jsem už i těžší rozhodnutí a vážně se mám lépe a lépe.
... nedokázala jsem se usmívat v horších situacích. Nevnímala jsem svět barevně, ale černobíle. Vždy jsem na něm našla jen to špatné, zlé. Nikdy jsem nemyslela na to, že může být lépe, že se můžu mít lépe. A dnes? Se usmívám každý den! V poslední době se můj den neobejde bez záchvatu smíchu. Nikdy jsem se neviděla tak usmívat, smát se. Jsem šťastná. Dokážu se se špatnými situacemi vyrovnat, některé hodit za hlavu, nemyslet na ně, dívat se na ně z jiné stránky, z jiného úhlu pohledu, s hezčími barvami, s pozitivními myšlenkami, s úsměvem na tváři.
... nedokázala jsem najít něco, díky čemu bych si uvědomila a dokázala přemýšlet. Našla jsem knihu, která mi otevřela oči. V ní se nachází tolik rad, motivačních vět, nachází se v ní, jak se máme dívat nejen na svět, ale sami na sebe. Také dokážu jinak přemýšlet, být více vyrovnaná, vidět svět reálnýma očima. Měla jsem myšlenky v hlavě strašně rozházené, zmatené a pomotané. Teď to zvládám mnohem lépe.
... nedokázala jsem se pohybovat ve společnosti, seznamovat se. Už na základní škole jsem měla pouze dvě nebo tři kamarádky. S nikým víc jsem se do řeči nedala. Byla jsem ráda schovaná doma, měla jsem problém mluvit s lidmi. Měla jsem věčně špatnou náladu a chtěla jsem být sama. A dnes? Mám strašně moc kamarádů a téměř každý víkend se setkáváme, je nás opravdu hodně. Pořád poznávám nové a nové lidi. Sice... při kontaktu s nimi se mi neuvěřitelně třesou ruce, což mi připomíná, že se v poslední době zhoršilo a hledám způsob, kterým bych to mohla vyřešit. Třeba Vám budu tuto zkušenost moct předat v podobě dalšího článku. Ale neomezuje mě to ve společnosti, aby mě to donutilo být zavřená doma. Pořád musím někam chodit, něco zažívat, být s někým. Když jsem jedno odpoledne doma, neuvěřitelně mě to nebaví, dalo by se i říct, že to nenávidím. A když mám ráda školu, nedokážu být doma, tak chodím do školy i nemocná. Kdysi jsem nedokázala být ve společnosti. Teď už bez ní žít nedokážu.
... nedokázala jsem jít za něčím, čeho jsem chtěla dosáhnout. Pokud čtete články pravidelně tak víte, že na vysoké škole jsem z nějakého důvodu. Že hodně článků obsahuje věty, čeho chci dosáhnout. Nedokázala jsem mít sebevědomí silné natolik, abych toho dosáhla. Když nepočítám úspěchy v atletice, gymnastice nebo rope skippingu.
... nedokázala jsem mnoho a mnoho věcí, které teď ano. Vybrala jsem proto ty nejdůležitější, ty, které mi teď neuvěřitelně pomáhají. Jsem ráda, že jsem za ten rok dokázala zvládnout tolik věcí, díky kterých teď třeba píšu a sdílím svůj život s Vee.
Vee
... nedokázala jsem se usmívat v horších situacích. Nevnímala jsem svět barevně, ale černobíle. Vždy jsem na něm našla jen to špatné, zlé. Nikdy jsem nemyslela na to, že může být lépe, že se můžu mít lépe. A dnes? Se usmívám každý den! V poslední době se můj den neobejde bez záchvatu smíchu. Nikdy jsem se neviděla tak usmívat, smát se. Jsem šťastná. Dokážu se se špatnými situacemi vyrovnat, některé hodit za hlavu, nemyslet na ně, dívat se na ně z jiné stránky, z jiného úhlu pohledu, s hezčími barvami, s pozitivními myšlenkami, s úsměvem na tváři.
... nedokázala jsem najít něco, díky čemu bych si uvědomila a dokázala přemýšlet. Našla jsem knihu, která mi otevřela oči. V ní se nachází tolik rad, motivačních vět, nachází se v ní, jak se máme dívat nejen na svět, ale sami na sebe. Také dokážu jinak přemýšlet, být více vyrovnaná, vidět svět reálnýma očima. Měla jsem myšlenky v hlavě strašně rozházené, zmatené a pomotané. Teď to zvládám mnohem lépe.
... nedokázala jsem se pohybovat ve společnosti, seznamovat se. Už na základní škole jsem měla pouze dvě nebo tři kamarádky. S nikým víc jsem se do řeči nedala. Byla jsem ráda schovaná doma, měla jsem problém mluvit s lidmi. Měla jsem věčně špatnou náladu a chtěla jsem být sama. A dnes? Mám strašně moc kamarádů a téměř každý víkend se setkáváme, je nás opravdu hodně. Pořád poznávám nové a nové lidi. Sice... při kontaktu s nimi se mi neuvěřitelně třesou ruce, což mi připomíná, že se v poslední době zhoršilo a hledám způsob, kterým bych to mohla vyřešit. Třeba Vám budu tuto zkušenost moct předat v podobě dalšího článku. Ale neomezuje mě to ve společnosti, aby mě to donutilo být zavřená doma. Pořád musím někam chodit, něco zažívat, být s někým. Když jsem jedno odpoledne doma, neuvěřitelně mě to nebaví, dalo by se i říct, že to nenávidím. A když mám ráda školu, nedokážu být doma, tak chodím do školy i nemocná. Kdysi jsem nedokázala být ve společnosti. Teď už bez ní žít nedokážu.
... nedokázala jsem jít za něčím, čeho jsem chtěla dosáhnout. Pokud čtete články pravidelně tak víte, že na vysoké škole jsem z nějakého důvodu. Že hodně článků obsahuje věty, čeho chci dosáhnout. Nedokázala jsem mít sebevědomí silné natolik, abych toho dosáhla. Když nepočítám úspěchy v atletice, gymnastice nebo rope skippingu.
... nedokázala jsem mnoho a mnoho věcí, které teď ano. Vybrala jsem proto ty nejdůležitější, ty, které mi teď neuvěřitelně pomáhají. Jsem ráda, že jsem za ten rok dokázala zvládnout tolik věcí, díky kterých teď třeba píšu a sdílím svůj život s Vee.
Vee
Žádné komentáře: