Další moje já.

Slyším křičet mamku věty: ,,Verčo! Prober se!" Otevři oči!" Vnímám ji, slyším ji, ale nedokážu sebou pohnout, nedokážu jí nějakým způsobem dát vědět, že nejsem tak úplně v bezvědomí. Jen mi mé tělo nedovolí s ním cokoli udělat, nedovolí mi ho použít. Pět minut. Deset minut. Patnáct minut. Dvacet minut. Pořád nic. Slyším houkačky sanitky. 

Vyšetření. Jedno. Druhé. Třetí. Čtvrté a páté. Labilní dívka, tady máte léky a na shledanou! Kontrola za tři měsíce. 

Slyším křičet mamku věty: ,,Verčo! Prober se!" Otevři oči!" Vnímám ji, slyším ji, ale nedokážu sebou pohnout, nedokážu jí nějakým způsobem dát vědět, že nejsem tak úplně v bezvědomí. Jen mi mé tělo nedovolí s ním cokoli udělat, nedovolí mi ho použít. Pět minut. Deset minut. Patnáct minut. Dvacet minut. Pořád nic. Slyším houkačky sanitky. Už po druhé.

Vyšetření. Jedno. Druhé. Třetí. Čtvrté. Tentokrát ne v Havířovské nemocnici, ale v Ostravě. Uběhlo pár měsíců. Přišel mi dopis, který rozhodl, že mám epilepsii.

Uběhl rok. Jsem úplně jiný člověk. Jsem jiná než ostatní. Ono se říká, že je lepší být jiným než jsou ostatní, protože jste sami sebou, máte se rádi, takové jací jste, jste originální, nejste tím člověkem v davu, nejste stejní jako ostatní. Protože jste výjimeční, jako každý z nás. Možná vnímám svět jinak než ostatní, vidím ho jinak než ostatní. Protože se ve mě ukrývá něco, co bych Vám chtěla, nebo potřebovala říct, svěřit, nevím jak ten pocit vyjádřit. Jednou jsem se zmínila, že s mých článků nechci dělat ,,Můj milý deníčku..." Jenže teď mám pocit a potřebu napsat jeden osobní článek, který mi třeba pomůže ze "mě" ven.

Měla jsem jiné epileptické záchvaty než jsou běžné, než jsou ty klasické. Občas byly silné, občas ne. Jen... ta bezmoc použít vlastní tělo, když ležíte a vnímáte vše okolo, je pocit, který asi ani nejde popsat, je neuvěřitelně nepříjemný. Před měsícem se to ale změnilo. Tentokrát už šlo o pravý epileptický záchvat. Opět slyším houkačky sanitky. Už po třetí.

Musela jsem omezit svůj normální život a změnit ho od základů. Od životosprávy - ano neměla bych ani kávu, ani kofein, ale ne ne ne tohle mi nikdo nevezme, po ostatní kolem. Nemůžu si najít práci, která má noční směny. Nemůžu mít řidičský průkaz. Nemůžu se jít večer bavit s přáteli, což jsem měla tak strašně ráda. Náš bowling každý víkend a pak zábava k tomu. Naše oslavy. Naše spontánní výlety. Výšlapy. Práce, která mi přivádí stres, která je psychicky i fyzicky náročná. Dvanácti hodinové směny. Musím brzo spát, nesmím alkohol, nesmím jít do vany sama. Nedokážu být v bytě sama. Bojím se být sama. Nesmím do kina na 3D. Nemůžu vidět bílá blikající světýlka. Nesmím dovolit, aby mě ovládal stres.

Uběhl rok a já jsem se s tím ještě pořád nedokázala vyrovnat. Nenaučila jsem se s tím žít. A půjde to ještě hůř, protože je to horší. Většinou si najdu cestu, kterou jdu, abych se měla lépe, abych se se vším vyrovnala, ale v tomhle jsem vážně slabá. V tomhle nedokážu být pozitivně naladěná.

Začala jsem být pořád nervózní a musím mít po ruce něco, s čím bych si mohla hrát, třeba gumičku do vlasů. Neustále se mi třesou ruce, někdy vážně hodně. Pořád mě bolí hlava, jsem věčně neuvěřitelně unavený a nevyspaný člověk. Nebývá mi dobře při velké zátěži. Největší problém mi dělá stres, který jsem se naučila ovládat mnohem lépe v poslední době. Jsou horší a lepší dny. 

Horší a lepší dny. V poslední době jsou lepší, díky někomu, kdo mi pomáhá na všechno zapomenout. Díky kterému se pořád usmívám, chytám záchvaty smíchu, mám dobrou náladu. Díky kterému se každý den usmívám a snažím se mít lépe. 

Tuto mou slabou stránku se snažím zakrývat úsměvem. Snažím se do článků, do života vkládat pozitivní náladu, myšlenky, činnosti, snažím se do všeho vkládat tolik úsilí, abych byla já, přátele, přítel a má rodina šťastná. 

Bavila, bavím se s lidmi, kteří jsou na tom stejně jako já. Je malé procento z nich, kteří se s tím smířili. Zatím patřím mezi ty, kteří tu "kladnou" cestu k tomuto nenašli. Ale budu doufat a věřit, že ji najdu. Hned by to bylo jednodušší.

Článek je trochu odlišný od ostatních. Doufám, že nevyzněl v jiném smyslu, než byl původně zamýšlen. Před vydáním ho četl jeden kamarád, který také píše. A pochválil jej. Tak doufám, že se Vám taky bude líbit. 

Vee