A proč to dělám já?

Jednou jsem článek s podobnou tematikou psala. A teď bych se ráda k tomu vrátila. Jelikož v poslední době vnímám internetový svět a lidi v něm, tím víc se mi některé věci protiví. 
Každý v mém okolí řeší to, kolik dostal like, kolik sledování, kdo koho má rád a koho ne. Vymýšlejí všechny možné způsoby, kterými by se zviditelnili a byli slavní. Vlastně je ta jejich tvorba ani nebaví, nevěnují se tomu a nedělají to s láskou k té práci. Žijí jen pro slávu. 

A proč to dělám já?

PROSTĚ TO MILUJU. Miluju psaní po večerech, které mi zakončí nějaký náročný den, který zrovna proběhl. Zapálím si svíčku, vypnu hudbu, facebook a začnu psát. Pomáhá mi to najít sama sebe, to, co opravdu chci. Vidím černé na bílém, čeho opravdu chci dosáhnout, jaká chci být, s kým chci být, jak chci žít. V ten moment jsem svá, dokážu vyjádřit své myšlenky, pocity. Je to můj koníček, relaxační chvilka. 
Proč je věta PROSTĚ TO MILUJU napsána velkým písmem? Můj přítel mě naučil, že milovat někoho pro krásu, povahu, vzhled, chování, činy není láska. Proč? Protože milujete ony důvody, ne člověka takového, jaký je. Prostě milujete ji nebo jeho. A tak samo to cítím já nejen k němu, ale k těmto článkům.
Nepotřebuji tisíce návštěv, komentářů. sdílení. Baví mě to a dělám to pro i Vás, ale i sama pro sebe. Vaše pozitivní ohlasy jsou ozdobou, která je krásná, dělá radost, potěší a přináší neuvěřitelný pocit. Vlastně je to taková třešnička na dortu. Dokáže dort udělat mnohem krásnější.

Vee

16 komentářů:

  1. To je hezké, mám to podobně :) odmalička jsem tíhla ke psaní a blog je fajn místem, kde se můžu vypsat a potěší ten pocit, když to aspoň někoho zaujme :)

    LENN

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný článek :-*
    Bebe

    OdpovědětVymazat
  3. To je takový pěkný milý článek! :)
    https://martinabetak.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  4. Nádherně napsané, klobouk dolů. Naprosto s tebou souhlasím, psaní blogu je mým největším koníčkem už od dětství, pořádný blog ale píši krátce.
    Svou myšlenku jsi vyjádřila dokonale.
    Knihokopka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že někdo s tímto názorem souhlasí. Moc to pro mě znamená.
      Děkuji za krásný komentář. Potěšil mě, jsem ti vděčná. :)
      Měj se krásně.

      Vymazat
  5. Jé, to je hezké ♥. Mám to úplně stejně. Dělat něco bez vášně je jako to dělat z přinucení. A tyhle věci jsou pak na nic. Osobně miluju psaní a řekla bych, že se v něm dokážu vyjádřit mnohem lépe, než v mluvení. V mluveném slovu můžeme člověka zranit velice snadno a rychle, při psaní sice taky, ale to psaní nám alespoň dává prostor vymazat naše řádky, vydýchat se a znovu sepsat naše myšlenky v už pozitivním duchu :).
    Tak to vnímám já.

    https://gingerjannie.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsme na tom stejně v tom, že mi také lépe jde psaný projev, než ten mluvený. Občas mám špatné postavení vět, že přehodím slovo ve větě nebo tak něco:D:) Každý není bezchybný.

      Vymazat
    2. To já sice ne, ale trvá mi, než se vymáčknu :D jo a taky nesmím nikomu koukat do očí, protože když se koukám, zaseknu se a zírám do těch očí :D Ať už jde o ženskou nebo o chlapa... Jak magnet.

      https://gingerjannie.blogspot.cz

      Vymazat
    3. Já třeba nedokážu udržet oční kontakt nebo alespoň s těmi, které neznám nebo je znám krátce. Musím nosit po ruce gumičku, se kterou si musím hrát. A když ji nemám, tak si koušu kůžičku uvnitř pusy, klepu nohou, pořád musím s něčím uklidňovat. Ale to dělá asi ta epilepsie, teda bylo mi to řečeno :O :))


      Vymazat
    4. Tak to nejsi sama, akorát na mě ani ta gumička nefunguje..

      https://gingerjannie.blogspot.cz/

      Vymazat

Používá technologii služby Blogger.