Další splněný krok - první týden na vysoké. Co mé pocity?

Pořád dokola píšu o mých snech, o tom, jak se každým dnem posouvám o krok vpřed. I když mi v poslední době připadá, že se mi všechno hroutí pod rukama, tak vím, že mé sny ne. Teď naopak. Konečně nastupuji na vysokou školu a budu zase o něco chytřejší a blíže k projektu, ke kterému potřebuji dovednosti, zkušenosti a znalosti právě v oboru, který chci studovat.

Jak jsem se cítím pár dní před?

Myslím, že jsem už zmínila, že škola mě vážně baví - ano vážněMám v systému vysokých škol pořádný guláš. Mám strach, že si v učení nenajdu systém, že to nebudu zvládat, že to bude těžké. Všichni mi říkají, že první rok na vysoké je nejtěžší. Ale já to chci zvládnout, musím, jestli chci si splnit sny. 
Jsem tak nějak zmatená. Těším se až konečně půjdu do školy, protože mě nebaví být doma, i když brigádu mám. Ale zároveň jdu do toho se strachem

První týden.

První den. Ráno mě budí mamka s tím, že jestli jdu do školy nebo ne. Zmateně se na ni podívám a odpovídám ji, že ano. V tom mi došlo, že je asi nejvyšší čas jít se nachystat. První den a já zaspím! No to bude školní rok. Nalíčím se, obleču se a pravou nohou vykračuji z pokoje, z bytu a i ze vchodu. Prý to přináší štěstí, tak snad. Jsem celkem nervózní, protože nemám dobrý pocit z toho, že vejdu někde, kde skoro nikoho neznám a neznám ani to prostředí. I když vlastně znám dvě slečny, které šly se mnou. A tento pocit umí zahnat jedině káva - jak jinak! Nejlepší lék na stres, na nervy, téměř na všechno. Vyřešila snad všechny mé problémy. Popadnu kafe a utíkám na autobus - klasicky zase nestíhám. Projíždím kolem školy a uvědomím si, že jsem to dokázala! Že oficiálně další krok, kterým vstupuji do mého snu. Usedám si do lavice ve velkém sále a poslouchám přivítání děkana, profesorů. Pocit byl k nezaplacení. A stejně nejvíc vědomí toho, že bez jedné milovné osoby bych to nedokázala. Bez té, která při mě vždy stála a podporovala mě. Nebudu lhát, že mi nehrkly slzy do očí radostí a štěstím. 

Celý den byl takový informační, jak na OPF studovat, orientovat se a vše potřebné. Měla jsem ve všem pořádný guláš, což jsem rozdýchávala celé odpoledne. 
A co mé pocity? Šťastná, zmatená, vystresovaná, radostí bez sebe. 

Druhý den. Šla jsem s odhodláním do školy, že se budu snažit vše pochopit, ale hlavně s klidem. Že nebudu dělat světovou pohromu z prvního dne. Druhý den mi však dal mnoho, hlavně motivační přednášky, které byly pro nás přichystány. Celý den byl zakončen setkáním s garantem oboru, kde byla pro nás přichystána jedna prezentace projektu Business Gate Academy. Projekt, do kterého se mohou zapsat studenti a tvořit úkoly a projekty, prezentace pro různé firmy. Přesně to, co chci a co potřebuji! S rozvahou jsem se rozmýšlela, jestli do toho mám jít a pak nakonec ano! Uvidíme, co mi to dodá a přinese.

Třetí den. Zase ve mě převládaly stresové situace, když jsem měla přednášku o kvantitativních metodách. Musím uznat, že jsem byla klidnější, než první a druhý den. Připadala jsem si, že už mezi ostatní patřím, i když nikoho moc neznám. Přece jen ve mě zůstala ta Verča, která se těžko seznamuje. Ale věřím, že se to změní. 

Čtvrtý den. Náš velký den. Imatrikulace! Neskutečný zážitek. Ráda bych Vám ho popsala podrobně, ale tento pocit si chci nechat sama pro sebe a sdělit ho na den, kterým napíšu: ,,Já jsem to zvládla!" 


Jaké byly Vaše pocity na nové, třeba vysoké, škole? 

Vee

17 komentářů:

  1. Ahoj, takže přeji Ti hodně štěstí. Nemusíš se bát, systém si určitě najdeš. Já jdu letos do druháku na VUT, jsem tam spokojena. První pocity jsou vždycky trochu pomatené, dej všemu čas a ono si to sedne :)
    http://life-by-marie.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Můj nástup na vysokou? Hmm... Školu jsem moc nepocítila. Dálkoví studenti to mají trošku jinak. Horší bylo zvyknlut si, že pracuju a že už nechodím každý den na gympl. Bylo to těžké období i z jiných důvodů. Vysoká za to ale nemohla... :D

    Tak ať se to daří. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Já doufám, že až půjdu na vysokou, nebudu se bát. Koneckonců, teď mi přijde, že je to strašně daleko ještě a strašně se těším a nejraději bych šla třeba hned zítra. Jen pak vždycky předem zjistím, že nic neumím a to mě znervózňuje. :D

    OdpovědětVymazat
  4. chápem tvoje pocity! tiež som ich mala prvý deň... ale sú to už 4 roky :D. však tento rok som nastúpila do prvého ročníka na magisterskom, na úplne inej vysokej škole a podobné pocity boli späť... ale rýchlo pominuli a človek si rýchlo zas zvykne, že ďalej študuje a študuje a strach sa vrát počas skúškového :D. ale držím ti prsty, nech sa ti na vysokej darí a plníš si ďalšie svoje sny! ^^.

    THE WORLD BY KEJMY ♥.

    OdpovědětVymazat
  5. Byla jsem ztracená :D a ještě pořád jsem, ale zároveň i natěšená. Teď začínám můj druhý rok na VŠ, tak jsem zvědavá co mi přinese... hodně štěstí, ať se ti na škole líbí a ať si najdeš nové kamarády a poznáš nějaké nové fajn lidi :)

    www.double-claire.blogspot.cz | GIVEAWAY o nálepky na notebook

    OdpovědětVymazat
  6. Já nastupuji na vysokou zhruba za tři týdny a tipuji, že moje pocity budou podobné :D tak hlavně ať se daří :)

    LADY LENNA

    OdpovědětVymazat
  7. Můj první den byl jeden velký otazník a dodnes si pamatuji jak mi dobrovolnici v "tričkách" pomáhali najít mojí třídu :D Už to budou tři roky, šíleně to letí ! Ať se ti na nové škole líbí!

    Lenny v Dánsku

    OdpovědětVymazat
  8. Jééé, tak to přeju, ať se Ti na škole líbí a všechno je v pohodě, Vee! :-) Mě z vysoké utkvěla v paměti hlavně jedna věc - od prváku jsem měla totální trauma a bojovala s tím jejich přihlašovacím systémem na zkoušky. A jen co jsem ho komplet pochopila, škola skončila :-D A ačkoli jsem byla vždycky veliký introvert, nikdy jsem se tak lehce neseznamovala s lidmi, jak právě na vysoké škole :-)
    Bebe

    OdpovědětVymazat
  9. Přeju hodně štěstí :). Mě tenhle zážitek ještě čeká. A rovnou v Anglii.

    https://gingerjannie.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji!
      Teda, tak to spíše hodně štěstí přeji tobě! :)

      Vymazat

Používá technologii služby Blogger.