DIARY březen

Dnes ráno, při cestě pro kávu do Crosscafe, která byla mým pomocníkem při průběžném testu z profesní angličtiny, jsem měla v hlavě pouze povinnosti (zařizuji si individuální studijní plán a nejspíše mi nezbývá nic jiného, než i částečný invalidní důchod, kterému se nevyhnu díky Začarovaného kruhu), stres a snad nějaké ty vědomosti k testu. Snažila jsem se najít nějakou maličkost, která tyto negativní myšlenky odežene pryč. Jenomže stres je "prevít" a tak se mi to moc nepovedlo. Nastoupila jsem do autobusu a vytáhla si materiály k jinému předmětu - ekonomii, učila se a užívala si každý doušek kávy. Věřte nebo ne, ale v autobuse se mi učí mnohem lépe než doma. Je to zvláštní? Možná. Při vystoupení z autobusu na mé konečné zastávce se mi rázem myšlenky změnily, neboť jsem našla maličkost, která mi zajistila "lepší den" a všechen stres odehnala. Tou maličkosti bylo pěkné počasí, teplý a příjemný vzduch, který na mě šířil pozitivní energii. Konečně je krásné počasí na to, abych se mohla procházet, poznávat nová místa, cestovat, užívat si jara, mít lepší náladu. Vzpomněla jsem si na březen a i když jsem si jej moc užila, jsem ráda, že skončil a začal další měsíc. 

Momentálně mi hraje pořád dokola písnička, kterou jsem našla nedávno. Tak nějak mi přináší "motivační myšlenky" na červenec, kdy bych měla letět do Paříže. Doufám, že mi to  Začarovaného kruh dovolí. Tou písničkou je Paris In The Rain. Prohlížím si fotky, vzpomínám na dny a pocity, které mě v nich doprovázely. Jsem ráda za každý pocit, ať už je krásný, smutný nebo děsivý.

Zruč nad Sázavou

Začátkem měsíce jsem se s přítelem podívala do městečka Zruč nad Sázavou za přítelovou rodinou. Strávili jsme tam úžasné tři dny. Musím říct, že jsme si to vážně užili, nikdo z nás se neobešel bez bolesti břicha ze záchvatů smíchu. 

První den jsme se s tímto městečkem seznámili a zašli na oběd, přece jen po tří hodinové cestě autem nám trochu vyhládlo. Město se mi zalíbilo hned, když jsme přijeli. Čerstvý a čistý vzduch, klid, krásná příroda, krásné domy, cestičky a zámek. Možná, že mě přepadla chuť bydlet v malém městečku místo toho většího. 

Druhý den jsme se vydali na 7 kilometrovou procházku do vedlejších městeček/vesniček. Ohromila nás krásná příroda, řeka, klid, lesy, atmosféra a vše, na co se během procházky dá narazit. 

Dvacáté narozeniny

Co si budeme povídat, kulatiny by se měly pořádně oslavit! A taky že se tomu tak stalo. Oslavila jsem je s přáteli, se kterými jsme si pronajali chatu Karolínka v Beskydech a strávili tam celý víkend, od pátku do neděle. Chata dopadla úžasně, užili jsme si vířivku, saunu a atmosféru, která mezi námi panovala. 

Další víkend následovala spontánní večerní procházka a ten třetí víkend jsme s Moni oslavily dvacáté narozeniny a zároveň s bratrancem, který slavil patnáct let. Po rodinné oslavě následoval bowling s přáteli. Kdo zase prohrál? No já! 😂 

První rok s Vee, 20 000 návštěv a spolupráce s Manzarou

Tolik úspěchů! Tolik radosti! Je těžké vyjádřit můj vděk, radost a mé pocity, které se mi odehrávali, odehrávají a odehrávat v hlavě budou, při tomhle všem. Mám radost, jsem šťastná, jsem Vám vděčná. 

V článku První rok s Vee jsem se snažila zrekapitulovat celý jeden rok a také vytvořila video. Původně jsem chtěla nějaké, kde bych Vám osobně poděkovala pomocí slov a né pomocí písmen, jako v článku. Jenže jsem udělala takové "obyčejné". Patřím mezi hodně nervózní lidi, občas se mi špatně mluví, hlavně před kamerou. Ale odhodlala jsem se a natočila i to, kde jsem Vám chtěla poděkovat pomocí slov. Upřímně se cítím nesvá, protože natáčet taková videa neumím, radši píšu články. I když video je v špatné kvalitě, jde slyšet šum a zvuk není taky dvakrát kvalitní, mi vážně, ale vážně nevadí. Šlo o to poděkovat. 

A spolupráce s Manzarou? Perfektní!