Jak si druhého vážit?

Žijeme ve světě, kde vděčnost už není prioritou. Setkávám se s tím často, ale ne ve svém životě, v mém okruhu přátel. Všímám si toho u ostatních. Vídávám to v realném životě, na sociálních sítích, v televizi, všude a pořád. Lidem jde o peníze a mnoho dalších věcí, záleží jim na tom, co si o nich druzí myslí, záleží jim na všem, jen na svých blízcích ne. A třeba si to ani neuvědomují. Většinou si takové věci uvědomí, až když je pozdě.

Motivat nás bude...

A když si uvědomíme, že si jeden druhého nevážíme jak se to mám naučit? V první řadě stačí chtít! Sehnat motivaci k tomu, aby se nám to povedlo? Ale co mezi takovou motivaci patří? 

Motivovat nás bude to, že uvidíme lidi kolem nás, se usmívat.

Motivovat nás bude to, že uvidíme lidi koem nás, jak jsou šťastní a spokojení.

Motivovat nás bude to, že budeme mít klidné svědomí, nebudeme usínat s výčitkami, že jsme mohli udělat něco jinak.

Motivovat nás bude to, že jsme někomu, třeba, pomohli, poradili, vyslechli.

Motivovat nás bude to, že naši blízcí budou mít kolem sebe ty, na které se mohou spolehnout, že mezi ně budeme patřit my.

Motivovat nás bude to, že nám dělá radost, dělat radost druhým.

Motivovat nás bude to, že něco dobrého dáme, něco dobrého se nám vrátí.

A teď jak na to?

Najděte to, co máte rádi na druhých. Uvědomte si to, co je Vám samotným nepříjemné.

Mnoho z nás dělá něco, co nám samotným vadí.

Uvědomte si svých i chyb u druhých a neopakujte je, pokuste se je napravit. Chybami se člověk učí. Tato věta platí snad téměř úplně u všeho, všichni jsme ji slyšeli tisckrát a určitě poměrná většina z Vás potvrdí, že tomu tak skutečně je. 

Určitě víme, že všechno nepůjde hned, z minuty na minutu, ze dne na den. Trpělivost růže přináší - to u mě neplatí, nedokážu být trpělivá, vím, že se mi to lehce řekne, ale když jde o druhé, vždy to dokážu překousnout a udělat vše, co si myslím, že je správné. A vždy mi to pomohlo, zkuste to taky. Pokud všechno trvá moc dlouho, zkuste přijít na to, proč tomu tak je. Zkuste naleznout chybu, může jít jak na chybu z Vaší strany, tak i z protější. Buďte pozorní a všímejte si maličkostí, které Vám dají najevo, co je špatně.

Pokud chcete změnit vztah k druhým, musíme ho změnit nejprve sám k sobě. Musíme si přestat neustále všechno vyčítat, že jsme mohli udělat něco jinak, že jsme druhým mohli říct něco jinak. Pokud Vám opravdu záleží na ostatních, zkuste být milý nejen k nim, ale i k sobě.

To jak se chováme, se odráží na chování k ostatním. Vždy se mi říkalo, že se chovám k ostatním tak, jak si to zaslouží. Ale tohle nepatří mezi mé silné stránky, ale mezi ty slabé. Mnohdy jsem na někoho až moc hodná, na což potom doplácím. Říká mi to hodně lidí v mé blízkosti, ale protože jsem tvrdohlavá, nedám si říct. A stejně to udělám znovu, i když vím, že je to špatně. Nedokážu si pomoct být taková. Není to zrovna nejlepší vlastnost, zkuste to změnit alespoň Vy, když mně se to nepovedlo.

Važte si druhých, važte si jejich přítomnosti, úsměvu, radosti, štěstí, všeho, co na nich máte rádi. Pochvalte je, řekněte jim, že je máte rádi. Protože tohle může být důkaz druhým, že si jich vážíte.

Každý jsme jiný a i toho bychom si měli vážit, především brát na to ohled. Rozdíli se mezi sebou právě oceňují, protože díky nim by se člověk měl mít právě taky rád. Pak se krásně lidé doplňují a můžeme o nich říct, že jsou jako šrouby a matice, no ne? 

Každý večer popřemýšlejte, co se Vám na dni líbilo, co jste mohli udělat jinak, co bylo správné a co bylo špatné. Tím se učíte něco nového, což může vést k dobrému, možná nejlepšímu.

Já si druhých vážím, vážím si úplně každé maličkosti, každé minuty, kterou můžu s nimi strávit, každý pohled, který mi věnují, stejně, jako úsměv. Vážím si na druhých úplně všeho. I chyb, které udělali nebo dělají, protože je mám ráda takové, jací jsou.

 Vee