Jak se učím cvičit pevnou vůli - nauč se říkat ne.

Nikdy jsem nebyla tou. která pevnou vůli má. Nedokázala jsem si stanovit své cíle a jít si za nimi. A když už někdy nějaký cíl byl, narazila na něj překážka, která byla velmi lákavá a zničila by cestu k cíli, tak jsem po ni skočila a nedokázala jsem říci ne, najít v sobě tu sílu. A čím rychleji můj život ubíhá rychleji a rychleji, tím více vnímám, že bych se to měla naučit. Čím dřív, tím líp.

,,Síla vůle a sebekontroly je limitovaný zdroj. Pokud jej vyčerpáte na banality, bude vám později chybět."

Trošku jsem hledala na internetu a v knihách, co to vůbec pevná vůle je, abychom začali úplně od začátku. 

Jak jsem zmínila v úvodu článku, skočila jsem k lákavé příležitosti, která mi cestu k cíli zničila. Což nabírá první význam vůle: opuštění toho, co je lákavé, přitahující a má malou hodnotu oproti tomu cíli. Dalším významem je nepodlehnout těmto nabídkám. Je to i vnímání sebe sama, pro co máme slabost. Rozlišování důležitého a naopak nedůležitého. Hlavně je to o slově NE. Hodně to souvisí se zdravým sebevědomím, o kterém už jsme si něco řekli.

Článek najdete ZDE.

Na nějaký recept, jak začít cvičit pevnou vůli snad ani neexistuje. Ale jeden bod ten "recept" má. A to vás. Vy jste na prvním místě, vy jste důležití. Takže musíte nejen vy, ale i já začít u sebe.

A jak jsem našla sama sebe? Článek najdete ZDE.

Nebudeme nutit sami sebe dělat to, co po nás chtějí ostatní, co vlastně dělat nemusíme. Stačí jim říct ne. Lidé by nás pak mohli začít využívat - mluvím z vlastní zkušenosti. Když po nás chce neustále někdo něco, co nám nevyhovuje třeba časově, náročností a udělat to "musíme", tak jsme pod tlakem. A neměli bychom povolit. Nejhorší je pocit viny, z toho, že jsme neudělali něco, co po nás někdo chtěl.

Pořádně se rozmyslet. Jsem neuvěřitelně nerozhodný člověk. Mezi mé nejčastější odpovědí patří: ,,Je mi to jedno.",  ,,Nevím.", ,,Jak chceš ty." Což se snad nikdy neodnaučím. Ale co chci říct je, že bychom si měli pořádně rozmyslet to, co opravdu chceme, to, čemu chceme říct ne a ano.

Naučit se laskavosti, upřímnosti. Když odmítnete udělat něco, co ostatní po vás chtějí, je hlavní být zdvořilí a laskaví. Protože, když budeme hrubí, vyzní to špatně, což může vést ke konfliktu. Je obrovský rozdíl: ,,Prosím tě, mohla bych tě poprosit, jestli by jsi mi dnes nemohla celé odpoledne pohlídat psa?" ,,Nezlob se, ale dnes vážně nemůžu, musím se učit na zkoušky, nakoupit a vyřídit spousty záležitostí." než: ,,Prosím tě, mohla bych tě poprosit, jestli by jsi mi dnes nemohla celé odpoledne pohlídat psa?" ,,Ne, nemám na to čas!" Nemám pravdu?

Vytvořila jsem seznam, čeho je se potřeba držet.

• Udělejme si jasno v tom, co chceme
• Když řekneme ano, měli bychom znát dopad, následky.
• Nemít pocit viny ze slova ne.
• Buďme laskaví, vstřícní, empatičtí.
• Vyjadřujme se jasně, stručně, jednoduše a upřímně.
• Buďme chápaví vzhledem k druhému. Respektujme ho.
• Berme ohled sami na sebe, nebuďme ve všem dostupní a neustupujme, pokud to není nutné.

Budu ráda, když mi dáte vědět, jestli se nějak učíte říkat NE i vy. Jestli na to máte někjaký způsob. A určitě dejte vědět, jak se vám s tím daří a jestli se vám povedlo se to naučit.

Vee