Šiklův mlýn, Westernové městečko - letní brigáda

První dny na Šiklově Mlýně ve Westernovém městečku

Jak již víte, čtete-li pravidelně, tak víte, že po maturitě můj život nabírá úplné obrátky - k lepšímu. Po skončení maturity mi připadá, že je všechno perfektní a daří se mi lépe, než normálně. A 30. 6. 2017 započal další krok. Jaký? Letní brigáda. Jaká? V kavárně!

Brigádu mám na Šiklově mlýně ve Westernovém městečku. A už se neuvěřitelně těším, jak budu dva měsíce psát o tom, jaké to tady vlastně všechno je. Krom toho, moc se těším na fotky, kolegy, kavárnu, kávu. Ale 12 hodin denně, 5 dní v kuse? Bude to makačka! Ale bude to stát za to!

Může se stát, že toho bude opravdu hodně nebo potrvá než si zvyknu stát 12 hodin 5 dní v týdnu na nohou, obzvlášť, když jsem věčně unavený a nevyspaný člověk. Proto se omlouvám, kdybych neměla na moc článků čas. Třeba to bude naopak. Třeba změna prostředí pomůže k tomu, abych našla novou inspiraci, lepší motivaci a větší zkušenosti. Kdo ví.

Také nemůžu zapomenout na oficiálně zahájenou spolupráci s Generace21! Už pro Vás chystám článek, který potřebuje doladit a vychází z mého článku Jak povzbudit zdravé sebevědomí. Článek najdete ZDE.

Jak probíhají první dny?

První den

                                                                            

Loučení. Nemám ráda loučení s těmi, které mám neuvěřitelně ráda, miluju. Je to pro mě doslova trápení. Stojíme na vlakovém nádraží v Havířově s moji mamkou, sestrou Mončou, Klárkou a se srdeční záležitostí, která se mnou na Šikl pojede. Loučení se neobešlo bez slz. Tak moc mi budou chybět! Nastupujeme do vlaku, první horor z naší cesty tam. Vlaky mi dělají problém, mám z nich strach, vlastně takovou menší fobii. Vygradovalo to tehdy, kdy jsme museli přestupovat z vagónu do vagónu přes to co spojuje vlaky – jo nevyznám se, nevím jak se to jmenuje, protože vlakem nejezdím. V žádném kupé nebyla místa, takže jsme museli zůstat stát prvávě v tom, co ty vlaky spojuje. Aaa! Nakonec se našlo místo a teď sedíme v kupé a míříme do Brna!

Po příjezdu do Šiklova mlýna jsme se ubytovali a za hodinku šli do práve. Kavárna – Kafáč, tak tomu tady říkáme. Konečně! Strávila jsem tam pouze dvě hodiny, protože bylo zavřeno a šla jsem se zeptat co a jak. První den jsem si myslela, že bude super, že se tady projdu, podívám se co krásného tady mají, ale ne. Dostala jsem horečky, takže jsem celé odpoledne i večer strávila na pokoji a spala. A nejspíše jsem taky chtyla angínu, kterou nevím, jak vyléčím bez antibiotik.

Druhý den

Horečka pryč, ale bolest v krku se stupňoval. Ale na to jsem nehodlala myslet, protože jsem se těšila do Kafáče. Učila jsem se konečně dělat kávu! Mám z toho takovou radost, že po dvou letech, co jsem si to přála dělat, jsem konečně k tomu dokopala a dělám to, co mně baví! Při prvních šálcích jsem se nedokázala přestat usmívat z radosti. Kdybych dělala práci někde, kde mě to absolutně nebaví, tak 9 hodin, které jsem dnes v Kafáči strávila, by mi připadalo jako dva dny. Ale 9 hodin v kavárně mi připadalo jako dopoledne. Jsem ráda, že můžu a mám možnost dělat to, co mně baví. A řídit se zákonem přitažlivosti se vyplatí! Článek o zákonu přitažlivosti ZDE.

A závěrem? Už se moc těším na další dny, kdy káva mi půjde lépe a lépe, na další zkušenosti, zábavu. Ale i když to tady je fakt úžasné, se nejvíce těším na to, až přijedu domů.

Vee