2 roky v mé oblíbené kavárně♥

Kdysi jsem si nemohla představit, že piji kávu každý den, každé ráno. A dnes? Dnes si nedokážu představit, že si ji alespoň jednou denně nedám. 

Přesně před dvěma lety jsem se zamilovala do kávy a to díky mé milované kavárně CrossCafe. Příběh o tom, jak jsem se do kávy zamilovala najdete ZDE. 

Ráda bych chodila po městě a navštěvovala jiné kavárny, hledala ty nejlepší a zamilovávala se do kaváren ještě více, ale v našem městě to bohužel není možné. Přála bych si, abych to mohla dělat jako v Praze♥, kdy jsem navštívila Kavárnu co hledá jméno a Tricafe.

V CrossCafe jsem přibližně 4 - 5 krát do týdne. Prostředí tam vážně miluju! Hlavně baristky, které už mně i přítele znají a dokážou i rozvést konverzaci. Přála bych všem kavárnám, tak skvělé a usměvavé baristky, jako jsou tady u nás. Hned vám káva bude chutnat lépe! Nejvíce miluju posezení na zahrádce s mým milovaným Ice Coffee s karamelem♥ Což je nejlepší káva na léto! A také to "zimní a podzimní" latte při dešťivém počasí, sedět u okna, sledovat a pomalu si latte vypít. ♥

Vždy, když mi bylo nejhůř, šla jsem tady. Mohla jsem se odreagovat, posedět a vyčistit si hlavu tam, kde mi je nejlépe. 

Nemůžu opomenout narozeninovou soutěž, do které jsem se zapojila i já se svým nápadem - který přijde a na hodně dlouhou dobu odejde! ♥ Můžete ho podpořit a dát "To se mi líbí" při kliknutí na obrázek. Budu Vám moc vděčná♥

Další soutěží, která v CrossCafe probíhá je o výlet do Salzburgu! 

Na mém bývalém blogu se objevil článek, kterým jsem se věnovala tomu, jak jsem byla a i jsem pyšná. Věnuji tady nyní, jak začaly jeho úspěchy.

Chodíme do kavárny CrossCafe. Většinou si dávám mé milé cappuccino s karamelem a moje drahá polovička mátový čaj, tedy teď už spíše kakao, posloucháme hudbu, která dělá příjemnou atmosféru, povídáme si o našem dni ve škole, či jak jsme se měli s přáteli a občas sedíme nad knížkou, která udělala první krok k tomu, abych na něj byla pyšná. Začalo před dvěma lety, když přítel nakreslil do knihy růži s rolničkami spolu s přáním pro baristky. Tehdy to bylo anonymně, úsměv, který jim taková malá drobnost, vykouzlila na tváři bylo to, o co mu šlo. A tedy úspěšně. Následovalo několik takových situací. Při další návštěvě přítel obdržel na klubovou kartičku 300. A tohle se opakovalo několikrát. Možná to působí jako maličkost, ale pro člověka, který se chce svým talentem a uměním posunout dále, je to úspěch, který ho postupně posouvá dále. Dalším krokem bylo, že předal svůj obraz Majkovi Spiritovi na autogramiádě v Ostravě! Jde si za svým, dělá krůčky ke svému snu, dělá to, co ho baví. A to je důvod, proč jsem na něj pyšná.

Nejkrásnější pocit je, když se mnoho lidí zastaví nad knížkou a poukazují na ony obrázky, které jsou věnovány pro lepší náladu a možno i lepší chuť jejich kávy. A to se vždy podaří! 

Srdeční záležitost♥..