Praha 2017

Praha byla mým málo oblíbeným městem. Měla jsem s ní špatné zkušenosti kvůli špatným lidem a město se mi nelíbilo, nic jsem na něm neviděla. Tohle se však změnilo během tohoto víkendu.

Dostala jsem k narozeninám víkend v Praze, hotel na lodi, procházku po Praze.

Cesta do Prahy byla pro mě celkem náročnější, protože vždy jsem měla z vlaku strach. Nevím proč a nevím jak jsem k této menší fobii přišla. Možná to zní celkem vtipně. Vzala jsem si s sebou notebook, abych se odreagovala a nemyslela na to. Učila jsem se, zpracovávala si věci k maturitě a k přijímacím zkouškám na vysokou, takže cesta utekla celkem rychle. Cappuccino zpříjemnilo cestu ještě víc.

Po příjezdu do Prahy, jsme se vrhli do Palladia, které jsem vždy chtěla vidět. Docela jsem byla nesvá z toho, kolik lidí bylo na jednom místě najednou, ale po chvíli jsem si zvykla. U nás ve městě to běžné není, navíc těžko se začleňuji někde, kde to neznám a jsou tam zvyklí úplně na něco jiného.

Po té bylo trošku těžší najít zastávku na tramvaj, která nás měla dovést k hotelu Rohan. Avšak povedlo se. Ubytovali jsme se a vyrazili jsme na procházku po Praze. 

Kavárny

Neustále jsem vídávala kavárny, které mají v oblibě většina lidí, kteří žijí v Praze. Jsou doporučené a musím uznat, že po jejich návštěvách chápu, proč.
První, která mi byla doporučena byla Tricafe. Trošku nám dalo zabrat, kde ji najít, ale nakonec jsme se k ní dostali. Pán, který mi kávu připravil byl velice sympatický, s dobrou náladou a celkem mi poradil a musím uznat, že jeho káva mi pěkně zamávala s mými chuťovými buňkami. Výborná, kvalitní káva, zatím nejlepší, kterou jsem ochutnala. Děkuji, jsem moc vděčná, že jsem tuto kavárnu mohla poznat.

Avšak je jen jediná, která mi vyrazila dech. Kavárna co hledá jméno. Úžasná kavárna, která je na nenápadném místě a docela trvalo, než jsme ji našli. Byla jsem v ní jednou a doufám, že ne naposledy. Originální prostor, místo, vybavení, co se týče kávy ani nemluvě, jídlo, limonády. Fakt úžasná. Neobvyklý vzhled kavárny a vážně mě tohle místo dostalo. Už chápu, proč ji všichni tak milují. Nemám slov a vážně nevím, jak vám mám popsat, jaký jsem měla pocit, když jsem v ní seděla.

Umělci...

Všechna čest lidem, kteří se věnují umění a ukazují nám ho na ulicích Prahy. Ať už jde o kresbu, malbu, hudbu, vždycky budu jim smekat klobouk dolů. Umění je něco, co vždy budu oceňovat. Klobou dolů, jste úžasní!