3 body mé motivace, která mě vždy posune vpřed.

Dalo by se říct, že motivace je u každodenní činnosti každého z nás. Jsme s ni v kontaktu téměř denně aniž bychom si to uvědomovali. A uvědomujeme si i to, že bychom bez ní nezvládli to, co si přejeme? To, čeho chceme dokázat?

Občas se najdou i takoví, kteří motivaci nepotřebují. A dle mého to moc dobré není. Já osobně bych bez motivace nedokázala nic. 

Přichystala jsem si pro vás 3 bodů, které mě vždy povzbudí. Třeba vám taky pomohou.

1. SNY, TAJNÁ PŘÁNÍ, BUDOUCNOST

Všichni máme své sny, tajná přání, která nikomu neříkáme a máme svou nějakou vysněnou budoucnost. 

A právě proto, že vím to, čeho chci dokázat, mě motivuje k tomu, abych si za tím vším šla, dokázala si splnit svá tajná přání. Vždy když si představím, jak stojím někde, kde bych si přála, udělala to, co bych si přála, mě motivuje k tomu, abych další a další den udělala o krok blíže k tomu, aby se mi to splnilo. 

Mé sny, tajná přání, vysněná budoucnost mě motivuje k tomu, aby se mi sny splnily.

Nejkrásnější pocit je ten, když stojíte na vrcholku světa, vašeho světa. A máte na dosah vše co si přejete. Tím vrcholkem je váš sen.
Stojíte-li na něm, můžete říct: ,,Já jsem to dokázal/a!"

2. PODPORA TĚCH, KTERÝCH SI VÁŽÍM, KTEŘÍ MĚ MAJÍ RÁDI.

Jedna s nejhlavnějších potřeb člověka. Mít ty, kteří nás nadevše milují, záleží jim na nás. A já jsem neuvěřitelně ráda, že takové lidi kolem sebe mám. Jsou vždy prvním "místem", kde jdu, když se něco děje a potřebuji jejich podporu. Jsou mým jediným lékem, vlastně jsou pro mě vším. Vždy mi říkají, že to zvládnu a vždy mají pravdu. Ale nevědí, že to díky nim a jejich podpoře. Ať už jsou to jen slova, která mi říkají, anebo když mě vezmou na kávu do mé oblíbené kavárny nebo mě pozvou na palačinky, ať už udělají jakoukoli maličkost. Jsem jim nesmírně vděčná. Za všechno. 

 Mí blízcí, přátele jsou moji motivací! 

3. OPTIMISMUS, SMYSL PRO HUMOR, NADHLED.

Tohle se možná špatně mluví těm, co jsou pesimisté a mají tzv. černo před očima. Vím, chápu. Taky jsem byla taková, ale uznala jsem, že je na čase vše vidět i z té lepší stránky. Nedělat zbytečné černé konce a začít vše vidět z jiného úhlu, veselejšího, úhlu pohledu. Začala jsem situace, kterých chci dokázat, brát s nadhledem. 

Avšak všeho příliš škodí. Je třeba zacházet s mírou a brát ohled, že ne vždy se všechno povede, měli bychom předpovídat i horší varianty. Velká očekávání klamou a mají smutný konec. Takže je vše třeba brát s mírou.

A samozřejmě na řadu musí přijít smysl pro humor. Jaké by to bylo, kdyby naše cesta za snem by byla bez úsměvu, legrace, bez emocí? I když konec by měl být špatný, je třeba si cestu za ním užít.

Co by to bylo za život, kdybychom se pořád jen a jen mračili a plakali? Vše jde lépe za doprovodu úsměvu.

Co pomáhá Vám? Co je vaší motivací?

Vee